Již mnohokrát jsem se na Internetu setkal s debatami, ve kterých se objevovaly dva hodně nesmiřitelné tábory. Na straně jedné jsou zastánci skůtrů, vyrobených v Číně (nejsou myšleny ty, které se zde na zakázku vyrábějí pro světové značky) a prodávaných na našem trhu pod mnoha značkami a názvy, i když jde často o konstrukčně stejné modely, jen vyráběné jinými továrnami. A na straně druhé jsou jejich odpůrci a majitelé značek jako je Yamaha, Honda, Suzuki, Kawasaki, BMW, Piaggio, Peugeot, případně strojů vyrobených na Taiwanu, který sice patří k Číně, ale úroveň těchto strojů je zcela jinde, než s jakou se setkáváme občas u strojů z pevninské části – Kymco, Sym a TGB. Tito se k nim staví odmítavě, ať už na základě svých vlastních dřívějších zkušeností nebo proto, že jim prostě nevěří a dají na názor těch, co s nimi již měli dočinění. Bohužel ani jedna strana není zcela objektivní a nemá nezaujatý postoj k celé věci. Zcela nesebekriticky obě strany tvrdí, že jejich názor je ten správný a mýlí se druhá strana. A kde je vlastně pravda?
Na tuto otázku asi neexistuje zcela jednoznačná odpověď (s tímto tvrzením určitě nebude spousta lidí souhlasit, ale toto je můj přístup nebo názor, nikomu ho nevnucuji. Každý má právo mít svůj, ať už je správný nebo třeba ne). Důvodem je ten fakt, že jedni i druzí mají v něčem určitou pravdu a v něčem jiném se zase naopak mýlí.
Vezměme to pořadě:
Značkový stroj:
Plusy – jsou u něj použity kvalitnější materiály, stejně kvalitnější je i celkové zpracování, sestavení, konstrukce, výbava, výkon odpovídá použité technice a je co nejvíce optimalizován, při jeho vývoji byly použity poslední znalosti a technologie, je spolehlivější v dlouhodobém časovém horizontu, většina výrobců značkových skůtrů má dlouholetou historii. A i když ve svých prvopočátcích často začínali se zcela jiným výrobním programem, v oblasti motocyklů a skůtrů jsou těmi, kteří přinášejí inovace, nová, neotřelá designová řešení a technické novinky. Svým produktům jejich výrobci poskytují spolehlivý servis, dostatečné firemní zastoupení ve strategicky výhodně umístěných místech, zásoby náhradních dílů i po ukončení výroby daného modelu poskytují záruku majitelům vozidel, že při technickém problému, havárii nebo jiném poškození nebudou odkázáni pouze na inzerci, ale že většinu potřebných ND jim bude firma nebo její zastoupení schopno zajistit i po letech. Tyto výrobky si drží na trhu dlouhodobě vyšší cenu, a to i u jetých kusů, prodávaných tzv. „z druhé ruky“. Samotný výrobce buď sám vyrábí doplňky ke svým strojům, nebo zadává tuto výrobu jiným dodavatelům, kteří je na zakázku pod jejich značkou pro ně vyrábí a on je pak nabízí jako značkové doplňky k svým strojům. Tyto doplňky jsou často vyvinuty a vyrobeny přímo pro daný typ, model a ročník. Také díky tomu, že tyto stroje jsou tak hodně rozšířeny, i jiní výrobci doplňků nabízí další a další věci na výběr. Výhodou u jejich výrobků je to, že díky jasnému určení pro určitý model, rok, značku je jejich vývoj a výroba opravdu kvalitní a pokud se nenarazí na vyloženě vadný kus z výroby, padne ke stroji jako „hrnec na zadek“. Při pravidelném servisu, prohlídkách, údržbě, dobrém zacházení se stroj odmění majiteli dlouhým provozem bez větších investic (kromě případu, kdy se jedná o havárii bez havarijního pojištění nebo o nějakou výrobní vadu, která se projeví až po záruce, to pak náklady na případnou opravu jsou mnohem vyšší, než u neznačkového stroje).
Mínusy – vysoké vstupní náklady (ano, za kvalitu se platí, ale někdy až tak moc…? ). Cena náhradních dílů, i těch pro běžnou údržbu, vychází celkem draze a pokud nejde o výměnu v rámci záruky, majiteli se opravy nebo úpravy dost prodraží. Servis těchto strojů si většinou žádá (alespoň v době záruky) návštěvy autorizovaného servisu, kde jsou drahé jak díly, tak i čas v něm strávený. Sice ze zákona toto není podmínkou, pokud nejde o stroj zakoupený například na leasing nebo pomocí půjčky, kdy si poskytovatel financí může ve smlouvě vymínit po dobu splácení navštěvovat pouze autorizovaný servis, ale na druhou stranu kdo půjde se strojem za 130 a víc tisíc do servisu, kde nemá jistotu, že bude vše provedeno podle potřeb a předepsaných postupů a s vhodnými materiály a součástkami? Někdy by se dalo dost úspěšně pochybovat, zda je příčinou vysokých cen v autorizovaných servisech nutnost nakoupení drahých přístrojů, nástrojů, proškolení personálu atd., ale jistě to z části je způsobeno i tím. Trochu to kompenzuje menší potřeba navštěvovat servis díky vyšší životnosti, menší poruchovosti a delším servisním intervalům. Díky specifickým vlastnostem jednotlivých modelů a ročníků výroby často nelze použít univerzální doplňky (často ani nejsou pro tyto výrobky určeny a ani jejich univerzálnost jim v tomto případě není nic platná) a je nutné pořídit originální díly, což sebou často nese jak finanční náročnost, tak i dlouhé shánění, protože od většiny výrobků se po skončení výroby nachází u prodejců sice dostatečné množství ND, ale i ty po čase dojdou. A pak nastává situace, kdy majitel má ještě dobrý, kvalitní stroj, ale díky chybějícímu dílu jej nemůže naplno používat a prodat se mu ho nechce právě proto, že je kvalitní (případně by právě díky onomu technickému problému finančně tratil). Velké dilema. I když tyto stroje morálně zestárnou, tak po technické stránce a co se týká jejich vlastností, výbavy a jízdních možností jsou dobrou konkurencí i podstatně mladším nebo i novým neznačkovým strojům.
Neznačkový stroj:
Plusy – vstupní cena při koupi, ND, které díky použití stejného typu dílů u mnoha modelů a značek jsou dosti dobře dostupné a cenově výhodné, také jsou často použitelné u více strojů díky zaměnitelnosti, u těchto strojů je možnost zakoupit univerzální příslušenství, které je právě pro svoji použitelnost na více modelech cenově dostupnější (u značkového příslušenství jsou jednotlivé výrobky často tak specifické, že nelze zaměnit u stejné značky i modelu totéž příslušenství, pokud nejde o kus ze stejného časového období, kdy se vyráběl, např. „modelový rok 2008-2011“). Poměr cena/výkon (výkony jsou u neznačkových strojů o dost nižší, než u značkových o stejném objemu, ale právě díky tomuto poměru lze do určité míry skousnout tento nedostatek). Stroje patří technologicky spíše o třídu a více níže, než jsou stroje značkové stejného ročníku, ale tento „nedostatek“ umožňuje i méně technicky vybaveným nebo zkušeným majitelům provádět doma v garáži veškerou údržbu, úpravy a opravy, stejně jako i servis si vystačí s nižší odborností personálu a vybavením dílny. Což se může odrazit na financích nebo to umožní si vybrat mezi variantami „jít do servisu“ a „udělám si to doma sám“, protože je to technicky tzv. „blbuvzdorné“. Poslední dobou se i tradiční čínské značky snaží do svých strojů zabudovat současnou technologii (LED, vstřikování, atd.), stejně jako se zlepšuje jejich vzhled a materiály, použité k výrobě. Sice nástup těchto technologií je pomalejší, přesto ho lze pozorovat u některých firem a modelů. Je to pak někde mezi „jednoduchý“ a „moderní“. Díky schopnosti čínských výrobců „okopírovat“ tvary známějších značek se lze dostat k dobře vypadajícímu stroji za solidní cenu, který na první, a často i druhý pohled vypadá jako některý z podstatně dražších modelů známějšího výrobce. Teprve při samotné jízdě majitel zjistí, že ta cena opravdu odráží vlastnosti a možnosti jeho stroje. I když se nedostaneme na parametry značkových strojů, dají se nedostatky jako je nižší výkon, zrychlení, tah v kopcích atd. díky relativně nízkým nákladům částečně kompenzovat – koupí lepšího variátoru, výměnou výfuku, úpravou svodů, odstraněním chyb, které vznikly díky špatnému předprodejnímu servisu, výměnou standartních dílů, montovaných výrobcem, za díly se stejnými základními parametry, ale od kvalitnějších výrobců, z lepších materiálů, které jsou přesněji vyrobeny, atd. Ale stále bude poměr cena/výkon lákavý.
Mínusy – problémy s některými ND, převážně jde o plasty. Tyto totiž díky takřka zběsilému obměňování vyráběných modelů a minimálním nebo spíše nijakým zásobám jsou ještě v době výroby modelu již těžce dostupné jak u dovozce/prodejce, tak i u výrobce. Paradoxem je, že i když se „nový“ model od těch předchozích vzhledově moc neliší, pokud vůbec, plasty nejsou, bohužel, zaměnitelné nebo použitelné. Stačí malá odchylka v konstrukci kostry, jiné uchycení v jiném místě, a je zle. Toto se může týkat i jiných dílů, ale paradoxně ty jsou opravdu univerzální pro mnoho modelů nebo se prostě nekazí tak často a rychle. Na rozdíl od značkových strojů klesá zůstatková hodnota už po relativně krátké době od uvedení do provozu dosti rychle dolů díky faktu, že již původní cena byla nižší, jde o neznačkový stroj, mající neduhy, které se hůře odstraňují po určité době, než je tomu u značkového stroje (nedostupnost některých ND, rychlejší opotřebení mechanických dílů, nižší kvalita použitých materiálů atd.). Některé servisy mají „problém“ přijmout do opravy takovýto stroj, protože zisk nebývá moc velký (pokud nad ním technik nestráví mnoho hodin kvůli opravám a jeho majitel nehradí převážně normohodiny za práci). Navíc se servisům, pokud nemají dobrý zdroj ND, nechce shánět po skladech nebo na Internetu potřebnou součástku. Často totiž dovozce již neexistuje nebo díl nemá na skladu, neboť výrobce ho již není schopen nebo ochoten dodat. V některých případech se vyskytují problémy technického rázu, pocházející již z výroby – nekvalitní zpracování, nepřesnosti, špatné slícování plastů, nepřesné nastavení motoru nebo jiných mechanických částí, povolený nebo se povolující spojovací materiál (šrouby v kapotáži, uchycení svazků drátů ke kostře, atd.), rezavějící kontakty, zatékání do elektroinstalace, rezavějící kostra. Díky faktu, že někteří prodejci se k těmto strojům staví již od začátku jako k něčemu méněcennému a chtějí hlavně prodávat a dál se už nestarat, dochází k základním chybám již v předprodejní přípravě stroje, díky čemuž se pak po krátké době mohou vyskytnout nedostatky, které by se ale neprojevily, pokud by prodejce vše provedl dobře. Díky jeho šlendriánu je pak stroj, který od výrobce přichází v částečně rozloženém stavu, špatně smontovaný a dochází k takovým věcem, jako jsou uvolňující se šrouby, vibrující plasty, nedostatečně doplněné provozní kapaliny, podhuštěné pneumatiky, Pak se v relativně krátké době mohou projevit i neduhy, které by se jinak nemusely vůbec projevit nebo až po dlouhé době.
Napsal jsem toho dost a přitom jsem se samotnému popsání stavu přiblížil jen částečně. Většině majitelů skůtrů, a je jedno, zda jde o známého výrobce nebo o dovozce regionální značky, která se nabízí u čínského výrobce jako housky na krámu, je jasné, že mají v základu tři možnosti. Nekoupit nic, koupit čínský výrobek nebo si připlatit a koupit si značkový stroj. Stejně jako u mnoha jiných věcí v životě si každý musí ujasnit, jak moc skůtr potřebuje nebo chce, na co ho bude používat, jak často na něm bude jezdit a jak daleko, kolik bude přibližný nájezd za rok, jaké jsou jeho finanční možnosti a jaké má priority. Pokud se budu chtít dopravit na druhou stranu města nebo vesnice, pravděpodobně nebudu investovat 45-50 tisíc do stroje, který bude většinu času stát v kůlně. Pak bude stačit i letitá Babetta. Pokud budu chtít jezdit ve dvou, podnikat výlety delší než 150-200 km, pokud ho budu používat denně na cestu do práce vzdálené třeba i 50 km, tak se budu muset poohlídnout po něčem, co bude spolehlivé a bude mít dostatečný výkon. No a pokud budu jezdit tzv. „kolem komína“ a nebudu chtít klást přílišné nároky na výkon, rychlost a další vlastnosti „přibližovadla“, nevidím důvod, proč nedat peníze za právě čínský stroj. Stejné je to i v případě, že mám jiné priority, než jízdu na skůtru, ale přesto ho potřebuji pro občasnou jízdu, financí je tak akorát, abych si něco mohl pořídit, ale jen do určité částky, budu na něm jezdit takřka pravidelně, ale jen v blízkém okolí nebo občas do vzdálenějších míst. Možná se teď někdo podivuje, že zrovna já, jako majitel čínského stroje, jakoby vlastně doporučuji koupi značkového stroje. Já jsem právě ten typ, který má jiné priority, který se sice rád projede, ale jízda na skůtru není smyslem mého života. Navíc mám syna ve věku, kdy stačí málo a přijde s oznámením, že se bude ženit a to je pak každá koruna dobrá. Když si k tomu přidáte fakt, že jsem ze severní Moravy, kde je dost bída co se týče nabídky prací a můj podnik má tendenci skončit, tak každý jen minimálně rozumný a uvažující člověk pochopí, že opravdu vzít ranec peněz a jít si koupit vysněný značkový stroj je nereálné nebo alespoň silně sobecké. Mám si přišetřit? Hezká myšlenka, ale když jsem poprvé uvažoval o koupi skůtru, měl jsem připravené peníze, zamluvený kus i barvu, dokonce už nalili náplň do baterie, když… Přijdu domů, pračka v háji a já musel vydat najednou 7.500,- Kč. Takže z koupě sešlo, vhodná konstelace nastala opět až za rok. Šetřit se dá, když je z čeho, je i nějaký ten základ a takové jednorázové vydání neudělá díru do rodinného rozpočtu. Toť snad vše k tomuto tématu. Díky, kdo jste to dočetli až sem. Máte můj obdiv :-).